Možná už jste si někdy položili otázku, jestli je pro české interprety
a kapely lepší zpívat anglicky nebo česky – zatímco angličtina je světový
jazyk, kterému by více či méně měl rozumět v dnešní době alespoň každý obyvatel
„západního světa“, který má přístup ke vzdělání, češtině přece jen rozumíme
lépe než jakémukoliv jinému jazyku. Jenže ne každý rozumí češtině a k tomu, aby
to, co chce daný hudebník sdělit světu, pochopilo co nejvíce lidí, náš jazyk
přece jen nestačí.
Stíny minulosti
Jedním z důvodů, proč se české (a potažmo i slovenské) kapely těžko
prosazovaly v zahraničí, byl vedle velikosti země a vlivu železné opony i
jazyk. Právě v době, kdy Československo, které se později rozdělilo na dva
státy, náleželo k sovětské sféře vlivu, bylo žádoucí, aby se lidé byli schopní
domluvit rusky. Ostatní jazyky byly díky tomu odsunuty stranou, zatímco jinde
ve světě dominovala angličtina, která víc a víc nabývala na významu. Hrát
hudbu, která by nebyla trnem v oku představitelům tehdejšího režimu a zároveň
sdělila to, co hudebník/její autor chtěl, bylo už tak dost těžké, ale když v
roce 1989 tento režim padl a lidem se otevřely nové možnosti, vyvstal další
problém: Ač bylo konečně možné poslat svou hudbu za hranice a to i jinam než do
dalších komunistických států (jako to bylo dříve), nebyl nikdo, kdo by
poslouchal, protože češtině (a do roku 1993 se to týkalo pro celé tehdejší
Československo i slovenštiny) kromě Slováků a do určité míry i Poláků nikdo
nerozuměl.
Žádné komentáře:
Okomentovat